Co je IAM?
Identity a Access Management (IAM) je centralizovaná správa identit a přístupů. Základním cílem systémů IAM je jedna digitální identita jednotlivce. Jakmile je tato digitální identita (ID) vytvořena, musí být udržována, upravována a sledována pro každého uživatele.
Identity a Access Management (IAM) je tedy o definování, správě rolí a přístupových oprávnění jednotlivých uživatelů sítě. Těmito uživateli mohou být zákazníci nebo zaměstnanci. Důvodem, proč IAM je využívána je, že IT systémy jsou typicky heterogenní a jsou dostupné po interní síti. Správa je tak prováděna zásahem administrátora v IdM nebo automatizovanými procesy.
Co je systém jednotného přihlášení – Single sign on (SSO)?
Pomocí systému jednotného přihlášení (SSO) se uživatelé ověřují pouze jednou (typicky do Access Managementu). Poté je uživateli umožněn přístup do všech systémů bez nutnosti jednotlivého přihlášení do každého systému. Když se například uživatel přihlásí do Googlu, automaticky je přihlášen do svých účtů Gmail a YouTube. Jedná se o zjednodušení práce pro uživatele, který si nemusí pamatovat další hesla. Zároveň lze z jedinného místa centralizovaně přístup odebrat.
Kolik času helpdesk často tráví na tom, že si uživatel zapomněl heslo a je nutné ho resetovat. Zároveň jaký komfort má uživatel, pokud si má pamatovat 10 hesel a k tomu ještě o různé délce s různými znaky (nepočítám, že do kritických systémů si ho každé 3 měsíce musí měnit). Systém jednotného přihlášení redukuje počet hesel, zvyšuje komfort uživateli a snižuje náklady na helpdesk. Například lékař v nemocnici se má soustředit na léčení pacientů a ne řešení, že si opětovně zapomněl heslo.
Federovaná identita (Federated identity management)
Federovaná správa identit umožňuje sdílet digitální ID s důvěryhodnými partnery. Jedná se o mechanismus sdílení autentizace, který umožňuje uživatelům používat stejné uživatelské jméno, heslo nebo jiné ID pro získání přístupu do více než jedné sítě.
Systém jednotného přihlášení (SSO) je důležitou součástí správy federovaných identit. Zatímco jednotné přihlášení SSO umožňuje uživatelům přihlásit se k různým systémům v organizaci, federovaná identita dělá totéž ve více organizacích. Tento model funguje pouze mezi spolupracujícími organizacemi – důvěryhodnými partnery, kteří v zásadě ručí za své uživatele.
Pro řešení federace identit B2B lze využít například Active Directory, Azure, SAML, LDAP a ADFS.
Výhody systému jednotného přihlášení – Single sign on (SSO)
Mezi výhody používání jednotného přihlášení patří:
- Šetří čas uživatelům pří zadávání hesel do jednotlivých systémů
- Snižuje náklady na IT podporu poklesem počtu požadavků (například reset hesel)
- Snižuje riziko přístupu na weby třetích stran (pomocí federované identity ), protože uživatelská hesla nejsou uložena ani spravována externě
„Mythbusters“ kolem SSO
Mýtus 1: SSO zpomaluje týmy IT a zvyšuje jejich pracovní zátěž.
SSO díky automatizaci zvyšuje efektivitu práce IT. Poskytuje také lepší zabezpečení a zpřehledňuje pracovní postupy. Přímo řeší hlavní úkol IT týmů, kterým je hladce, bezpečně a rychle připojit zaměstnance k nástrojům, které potřebují k výkonu své práce. SSO také umožňuje rychlejší škálování, lepší přehled o přístupu k aplikacím a snížení počtu ticketů na helpdesku a nákladů na IT.
Mýtus 2: SSO se obtížně zavádí.
Starší nástroje byly ve své době možná složité, ale moderní SSO se nasazuje rychle a jednoduše. Dnešní nástroje SSO mají předpřipravené konektory k tisícům pravidelně využívaných aplikací, což týmům IT ušetří nutnost ručně vytvářet integrace. Organizace také mohou připojovat uživatele a importovat je ze stávajících adresářů, aniž by musely konfigurovat, instalovat nebo podporovat svůj hardware nebo provádět změny ve firewallu. SSO se snadno nasazuje, centralizuje zavádění nových uživatelů a aplikací, je vysoce dostupné a minimalizuje náklady, čímž zajišťuje jednoduchý a zároveň bezpečný přístup.
Mýtus 3: SSO vytváří jediný bod selhání, takže je méně bezpečné.
Na první pohled se může zdát, že požadavek na jedno heslo ze strany SSO vytváří široký prostor pro kybernetické útoky. Ve skutečnost však hlavním vstupním bodem pro selhání je sám uživatel. Když jsou uživatelé nuceni žonglovat s různými přihlašovacími údaji, často se uchylují k recyklaci hesel a špatné hygieně hesel, což pro firmy představuje bezpečnostní riziko. Tím, že SSO eliminuje potřebu několika sad pověření, umožňuje týmům IT nastavit zásady hesel, které standardizují běžné bezpečnostní protokoly, a zároveň monitorují kontext aplikace, uživatele, zařízení, umístění a sítě pro každý požadavek na přístup.
Mýtus 4: SSO je totéž co správce hesel.
SSO a správci hesel umožňují uživatelům přístup k více aplikacím pomocí jednoho přihlášení, ale tím podobnost končí. Správci hesel jsou trezory, které uchovávají a pamatují si přihlašovací údaje uživatelů pro různé aplikace nebo webové stránky chráněné jedním primárním heslem. Zaměřují se však na ochranu hesel, která představují více než 80 % všech narušení bezpečnosti a nabízejí hackerům potenciální vstupní bod do organizace nebo identity. Řešení SSO naproti tomu spravují přístup prostřednictvím důvěry a využívají existující vztahy k vytvoření jediné domény, v níž probíhá ověřování.
